Kultura bezpečnosti potravin: co sev provozu nenapíše do žádné tabulky
Když přicházíme na audit, jedna věc se nedá přečíst z dokumentace. Dá se ale cítit hned u vchodu v tom, jak se lidépohybují po hale, jestli se zastaví, když vidí problém, nebo ho přejdou. Říkáme tomu kultura bezpečnosti potravin. Od verze 6 schématu FSSC 22000 ji firmy musínejen mít, ale také měřit a prokazovat.
Dokumentace je nutný základ. Ale sama o sobě nezabrání tomu, aby operátor na noční směně přešel závadu, na kterou „stejněnení čas". Kultura se týká toho, jak se lidé ve firmě skutečně chovají,zejména ve chvílích, kdy nikdo neklíčí za jejich zády. Klíčová otázka zníjednoduše: Řeknou lidé o problému, nebo ho raději obejdou? A odpověď nezávisí na směrnicích. Závisí na tom, co se děje poté, co někdo problémnahlásí. Jestli dostane pochvalu nebo průšvih.
Problémy, které zmizí jen zdánlivě
Sidney Yoshida popsal v roce 1989 jev, který auditoři znají dobře: většina toho, co se v provozu děje, se k vedení nikdynedostane. Ne ze zlého úmyslu, prostě proto, že zaměstnanci nevěří, že hlášení má smysl, nebo se bojí reakce. Problémy nezmizí, jen zůstanou pod hladinou.Výsledkem je systém, který funguje na papíře, ale ne tam, kde to skutečně záleží.
Co FSSC 22000 v6 konkrétně vyžaduje
Norma nestačí s tím, aby firma kulturu deklarovala. Musí ji aktivně podporovat, pravidelně vyhodnocovat a zahrnout dopřezkoumání systému managementu. V praxi to znamená mít způsob, jak ji měřit. Jedním z osvědčených přístupů je skóre komunikace, jednoduchý číselný ukazatelpostavený na krátkých dotaznících, typicky třikrát ročně. Zaměstnanci hodnotí,jestli se nebojí nahlásit problém, jak rychle se reaguje a jestli dostávajízpětnou vazbu. Výsledky se sledují zvlášť pro různé úrovně organizace: výroba,vedoucí pracovníci, THP. Právě rozdíly mezi nimi jsou často nejinformativnější.
Největší vliv na kulturu ve firmě mají ale vždycky konkrétní lidé. Mistr na směně, přímý nadřízený, reakce vedení na prvnínahlášený problém. Silné vedení, které dá najevo, že hlášení je vítané a nerizikové, udělá víc než sebepodrobnější interní předpis. Kulturu bezpečnostipotravin stojí za to budovat ne kvůli auditu, ale protože bez ní každý sebelepší systém funguje jen do prvního problému, o kterém se nikdo nedozvěděl.